Jako nůž rozehřátým máslem koruna prorazila psychologickou hladinu 24,00 koruny za euro a její posilování se zastavilo až těsně nad 23,95 korun za euro. Takto silnou jsme přitom korunu viděli naposledy v roce 2011.
Za posílením koruny stojí zlepšení nálady na finančních trzích. Investoři jsou ochotnější riskovat a problémy střední Evropy jim najednou nepřipadají tak dramatické jako před pár měsíci. Na podzim slyšeli spekulanti od ratingových agentur, že pro Česko je rizikem nedostatek plynu, a dokonce i možný přídělový režim. To se však nyní zdá nepravděpodobné. Investoři slyšeli od ratingových agentur také varování před hlubokým deficitem státního rozpočtu. Ten však skončil lépe, než bylo naplánováno. Mračna nad střední Evropou se tím rozplynula a najednou se chtějí všichni svézt na pozitivní vlně. Je proto možné, že krátkodobě koruna ještě posílí. Vůbec bych se nedivil tomu, kdyby koruna za pár dní či týdnů zaklepala na hladinu 23,50 korun za euro.
To je voda na mlýn pro Českou národní banku, která bojuje s inflací a silnější koruna jí v tomto boji pomáhá. Jakmile koruna posílí, otevírá se zboží z dovozu prostor ke zlevnění. Tím se nadále snižuje pravděpodobnost zvýšení úrokových sazeb, kterými by ČNB krotila inflaci.
Z většího nadhledu je však pravdou to, před čím nedávno varovala japonská Nomura. Česká ekonomika je ve vnitřní i vnější nerovnováze. Jako největší problém vnímám deficit zahraničního obchodu, který koruně dlouhodobě nedává mnoho prostoru k posílení. Proto také chápu očekávání trhu, že za rok bude koruna slabší než dnes. Já se však domnívám, že spíš než oslabení koruny, se dočkáme stagnace jejího kurzu.
ČNB jednoduše nedovolí její výraznější oslabení. Pokud by se objevil tlak na větší oslabení koruny, vstoupily by do hry její intervence. Centrální banka totiž pro boj s inflací potřebuje silnou korunu a má přitom tak velké devizové rezervy, že v její prospěch může intervenovat velmi dlouho.
