Česká republika ztrácí konkurenceschopnost a politici to neřeší

Česká republika vyčerpala všechny dosavadní faktory růstu, ztratila své konkurenční výhody a dostala se do takzvané pasti středních příjmů. Takový je závěr studie Hospodářské komory ČR.

Bohužel je to pravda, kterou vidíme již několik let. Problémem České republiky je to, že jsme se stali montovnou a skladem Evropy. Většina mozkově náročných věcí probíhá v zahraničí v centrálách matek podniků, které u nás ve velkém podnikají.

Problém České republiky a jejího dlouhodobého růstu se dá rozdělit na dvě větve: výroba a spotřeba. Problém spotřeby je ten, že ceny zboží máme víceméně německé, někdy i vyšší než v Německu, ale pobíráme výrazně nižší mzdy, takže si drtivá většina domácností nemůže dovolit nakupovat tak, jak je to u našich západních sousedů zvykem. Máme zde proto i podřadné obchody a řada firem u nás nemá vůbec zastoupení, či ho u nás zřídí až mezi posledními v Evropě. Vědí, že tady lidé nemají peníze. Nízká spotřeba pochopitelně brzdí ekonomický růst. Ve vyspělých ekonomikách je spotřeba hlavní částí hrubého domácího produktu.

S tím je spojena druhá problémová větev, a to jsou investice. Zkrátka a dobře nejsme pro investory zajímavou zemí. Chybí zde infrastruktura, do významných měst, jako jsou Karlovy Vary nebo České Budějovice, nevedou dálnice. Internet máme v mezinárodním měřítku extrémně drahý a jeho kvalita navíc není nikterak světoborná. Pracovní síla je sice v porovnání s Německem levná, ale třeba proti Albánii je stále příliš vysoká. Na nízké mzdy k nám už nikoho nedostaneme. Musíme sem dostat investice do oblastí s vysokou přidanou hodnotou.

Optimální by bylo, kdyby to byly investice české, protože ty západní nás vysávají dividendami. Jsme tak krmelcem západní Evropy. Na rozdíl od devadesátých let přitom již máme na investice domácí peníze, miliardářů je u nás dostatek.

Politici nemají vize a podle toho to vypadá

Kam ale strategicky investovat? Nabízí se například farmacie, kde je vysoká přidaná hodnota a zároveň je strategicky důležité, aby tento segment ekonomiky v Evropě rostl. Nyní jsme až moc závislí na Asii.

Musíme proto změnit strukturu ekonomiky, potřebujeme skončit s montovnami a sklady. Když opustíme tento segment, uvolníme i pracovní sílu, která je v něm nyní vázána a chybí jinde. Zároveň musíme propouštět lidi placené z veřejných rozpočtů, kterých je téměř milion. Nemáme na jejich zaplacení, jsou koulí na noze ekonomiky. Prošli jsme si recesí a na nezaměstnanosti se to takřka neprojevilo. To je nenormální a není to zdravé.

Zajímavé je, že sousední Polsko dohání západní Evropu rychleji než my. Podle mě to je tím, že České republice už mnoho let chybí vize a plán. Nepamatuji si snad dvacet let, že by nějaký politik přišel s tím, že díky jeho politice vzroste přidaná hodnota, a tím pádem i mzdy. Slyším pouze, jak populisticky rozdávají dávky na všechno možné, udělují dotace apod.

Napsat něco na papír je málo. Potřebujeme politiky, kteří budou své sliby plnit a vize uplatňovat. Politici místo klíčových témat řeší ekonomicky nepodstatné banality a snadno řešitelné věci, za které získávají rychlé politické body. Myslím tím třeba korespondenční volbu nebo požívání drog na státních úřadech. To umí řešit každá cvičená opice, ale sestavit vizi a plán ekonomiky je něco jiného. To, co je ve volebních programech a vládních prohlášeních, politici stejně nedodržují a často dělají pravý opak toho, co slíbili voličům.

Každá vize přitom musí zahrnovat investice do infrastruktury. Naše dálnice jsou žalostné. Zatímco u nás se za posledních dvacet let postavilo dálnic málo, Polsko a další státy si vybudovaly novou síť. Podle mě to je způsobeno rozkradením evropských dotací. Všechno začalo velkým množstvím dotačních programů a končilo investicemi do nesmyslů.

Příkladem jsou školení, kde se velmi špatně kontroluje, zda vůbec proběhla a v jaké kvalitě. Máme firmu, která na dotacích do školení prošustrovala půl miliardy. Ona školení přitom nic nepřinesla a firma nakonec stejně zkrachovala. Byly to vyhozené peníze.

Potřebujeme se osvobodit od rozkrádaných dotací, které stejně využívají hlavně ti nejbohatší, kteří je nepotřebují. Potřebujeme návrat tržních řešení. Bez nich směřujeme k RVHP, které bylo symbolem stagnace. Bohužel, část politiků se tržním řešením brání a chce neustále ekonomiku vzdalovat od rovnováhy státními zásahy. Cítím stále větší touhu po centrálně plánované ekonomice.

Řešením pochopitelně musí být věda, výzkum a vzdělávání. Jen dobře vzdělaní lidé mohou generovat vysokou přidanou hodnotu. Zde vidím proti Asii velký problém, protože české školy se až příliš věnují měkkým oborům. Máme příliš lidí studujících humanitní obory. Přitom potřebujeme tvrdé vědy. Vše začíná tím, že u nás není u maturity povinná matematika, protože pro děti je prý moc těžká. To je přesně důvod, proč zaostáváme. Asie má matematiku, bez které nemá smysl mluvit o vzdělání, na excelentní úrovni.

Vladimír Pikora

hlavní ekonom CFG

+420 776 888 228
vladimir.pikora@cfg.cz

Mohlo by vás zajímat

Česká národní banka (ČNB) se ve čtvrtek rozhodla snížit své úrokové sazby o půl procentního bodu. To znamená, že hlavní …

Včera se v Praze konala ekonomická událost roku. Proběhla zde totiž veřejná přednáška argentinského prezidenta Javiera Mileie. Snad každý národohospodář sleduje …

Francouzské finanční trhy padají. Investoři vidí velké riziko v tom, že se francouzský prezident Emanuel Macron rozhodl vyvolat předčasné volby. Průzkumy …